Ctím si korene nášho rodu
Najmä pre turizmus, bol rok pandémie neskutočne tvrdým. Obmedzenia, ktoré nás denno-denne sprevádzajú mnohí považujú za zbytočné, neakceptovateľné. Rodiny sú zrazu „nútené bojovať“ a byť neustále spolu, čo vyvoláva u mnohých stres, pre mnohých je to čas, kedy hodnotia, zhodnotili svoj doterajší život, pre niektorých čas naučiť sa niečo nové, využiť situáciu pre seba, či pre svoj koníček, hobby...
Zastavil sa úplne život aj na zámku v oblasti Podorlicka, v Novom zámku v Kostelci nad Orlicí? Oslovili sme majiteľa zámku a šľachtica, pána Františka Kinského.
Pán Kinský, ste šľachticom, starostom mesta Kostelec nad Orlici, leží v pôvabnej krajine pod Orlickými horami, a súčasne ale aj majiteľom zámku Nový zámek Kostelec nad Orlicí. Ten rodina nádherne zrekonštruovala a vy s úspechom vždy na začiatku sezóny, v máji, sprevádzate návštevníkov po zámku. Mali sme to šťastie, byť tými, ktorí zažili vaše takmer trojhodinové, pútavé rozprávanie o vašej rodine, histórii zámku a rode Kinských. Tí patrili k najrozvetvenejším a dlhý čas aj k veľmi významným, ak nie k najvýznamnejším českým aristokratom. Vaše korene siahajú do 13. storočia, kedy to bol ešte rod Vchynských, v severných Čechách, pri Litoměřicích.
Asi málokto, si vie predstaviť aké úskalia má rekonštrukcia objektu, zámku, ktorý bol v úbohom stave. Rodina vynaložila veľa sily, sebazaprenia, možno ste mali aj pochybnosti... Váš otecko, gróf Jozef Kinský zámok, ktorý rodine v roku 1992 vrátili, aj napriek hroznému stavu a minimálnym finančným prostriedkom, začal zámok opravovať. S veľkým úsilím, ale predsa sa oteckovi podarilo zámok v štýle empíru takmer celý obnoviť.
Čo to pre vás znamenalo, ako pre syna, že rodičia, teda hlava rodiny otecko, dal všetky sily do obnovy zámku? Ako ste to vnímali vy, zapojili vás, deti, teda vás a pána brata, rodičia do jeho obnovy?
O záměru otce rekonstruovat jeho rodný dům jsem byl informován od samého začátku. Pozval si mě a mého bratra Antonína, abychom společně posoudili návrhy tří architektů, kteří se zúčastnili naší sokuromé soutěže o rekonstrukci a další využití zámku. Původní plán byl vybudovat v prvním patře byt mých rodičů a dva menší byty pro moji rodinu a mého bratra. Od tohoto záměru jsme nakonec upustili. Chtěli jsme zámek zpřístupnit veřejnosti. V návznosti na to jsme také krátce využili i podpory z programu záchrany kulturního dědictví, vypsaného ministerstvem kultury. Do obnovy a rekonstrukce rodového sídla otec ve svých osmdesáti letech investoval veškeré vydělané prostředky a neskutečné množství energie. Děkuji mu za každý den, v němž mohu v jeho započatém díle pokračovat. V zámku jsme otevřeli stálou expozici s názvem „Život v biedermeieru“, v prvním patře budovy jsem otevřel výstavní prostory Galerie Kinský, v suterénu je umístěno Muezum města Kostelce nad Orlicí. Naše byty jsme nakonec vybudovali v protilehlé hospodářské budově.
Spomínate často na vašich rodičov, že by isto boli na vás pyšní, že ste rodinné sídlo ešte ďalej zveľadili a „ponúkli na obdiv v novom šate“ širokej verejnosti?
Rodiče jsou se mnou v domě na každém kroku, a to nejen na vystavených fotografiích a portrétech. Dům dýchá jejich energií. V duchu s nimi konzultuji opravy, doplnění interiéru, i konané kulturní a společenské akce. Přemýšlím, zda by je v jejich domě potěšily. Oba byli skvělými hostiteli a společníky.
Hovorí sa, že „Adel verbindet, verpflichtet – šľachta, byť šľachticom zaväzuje“, k čomu, čo myslíte vy, konkrétne?
Závazek je v podstatě určitý druh svědomí, které nepochybňuje ovliňuje výchova a prostředí, v němž člověk vyrůstá. Myslím, že to není výhradně o tom, být příslušníkem aristokratického rodu. Být šlechticem ducha pro mě znamená respektovat své okolí a chovat se slušně k lidem bez rozdílu stavu, věku či vyznání. Byl jsem vychován k hluboké úctě a respektu vůči svým rodičům a prarodičům. Mám vypěstované silné pouto k místu, kde žili moji předkové, cítím velikou odpovědnost za svěřený rodový majetek i za prosperitu firem, které nesou jméno mojí rodiny.
Za iných okolností usporadúvate zaujímavé, hudobné podujatia, s úžasnými umelcami, čo je isto pre obyvateľov Kostelca na Orlicí, ale aj priľahlých miest výborná možnosť prísť k Vám na kultúru, pozrieť si zámok ale aj vypočuť zaujímavý koncert, či navštíviť pekné podujatie. Dnes je to napríklad možnosť online koncertov so špičkovými umelcami. Ale prichádza jar, a vy vždy na jar pred Veľkou nocou a počas adventu dekorujete celý zámok a „učíte“ ako stolovať... a keďže sa nezadržateľne blíži čas Veľkej noci, radi by sme vedeli, ako ju vaša rodina v rámci tradície „udržiava“, aké zvyky a najmä ako stolujete?
Letošní Velikonoce budou kvůli pandemii koronaviru opět jiné. Za normálních okolností bychom 1. dubna otevřeli veřejnosti zámeckou expozici se speciální velikonoční výzdobou. S ohledem na protiepidemická opatření jsme našim posluchačům a návštěvníkům poslali alespoň malou ochutnávku prostřednictvím dalšího dílu komponovaného pořadu, které z Nového zámku od listopadu minulého roku pravidelně vysíláme. V pořadu jsem vyprávěl o podstatě Velikonoc, o symbolech a tradicích, které s těmito významnými křesťanskými svátky souvisí. I hudební část pořadu souzněla s tematikou Velikonoc. Posluchači slyšeli nejen vynikajícího klavíristu Matyáše Nováka, ale také sopranistku Janu Šrejmu Kačírkovou, v jejímž podání jsme divákům do jejich domovů poslali výběr z Dvořákových Biblických písní. I půvabná a stylová velikonoční výzdoba umocnila celkový dojem z toho on-line setkání. V běžném čase se u nás v Kostelci obvykle schází nejbližší rodina. Syn Kristian se svoji rodinou na zámku žije, z Prahy přijíždí naše dcera Barbora s manželem a syny.
Držíte pôst, alebo aspoň čiastočne sa snažíte postiť sa?
Dobrovolně přiznávám, že na rozdíl od mého dědečka a otce půst nedržím. Můj dědeček, vášnivý kuřák fajfky, si v době adventního i velikonočního půstu kouření vždy zcela odepřel. Můj otec, rovněž milovník tabáku, svého otce v době půstu jednoho dne následoval a na rozdíl od dědečka se pak již ke kouření nikdy nevrátil.
Dnes, samozrejme najmä na vidieku, znovu ožívajú tradície, zvyky, čo je krásne. Mnohí s nadšením a vytrvalosťou hľadajú staré recepty, kroje, výšivky, čo navariť, napiecť, ako sa obliecť, ako stolovať. Ako vyzerá u vás Veľká noc, najmä pokiaľ ide o stretnutie sa s rodinou pri jednom stole? Máte svoje rituály? Zaujímavosť, práve z Podorlicka?
Špecialitou naší oblasti Podorlicka je dívčí koleda, se kterou jsem poprvé setkal před sedmnácti lety, kdy jsem se do Kostelce nad Orlicí trvale přestěhoval. O velikonočním pondělí se pravidelně scházíme u společné snídaně s našimi dětmi a vnoučaty. Po snídani hledáme dárečky od zajíčka, který tajně naděluje v naší zahradě. Tento zvyk do Čech přišel z Německa. Obdarováváme se i navzájem drobnými dárečky, to aby nás, jak se říká, beránek nepokakal -:)
Čo máte na sviatku Veľkej noci najradšej, aký zvyk, tradíciu?
V době vánočních i velikonočních svátků si potrpím na hezkou výzdobu, mám rád tematické sváteční dekorace a hezky prostřený jídelní stůl, na kterém mě o Velikonocích potěší moučník v podobě beránka se stuhou a očima z rozinek nebo hřebíčku a samozřejmě mazanec, který symbolizuje slunce, kterého bude v následujících dnech přibývat. Pro mě osobně ke svátečnímu stolování patří i slavnostnější oblečení. Veškeré úsílí hospodyně a všech, kteří se na přípravě sváteční chvíle podílejí, je třeba prožít v příjemné atmosféře a harmonii s lidmi, s nimiž se cítíte dobře.
Máte tip ako správne stolovať, či možno tip ako isté veci nerobiť, vyvarovať sa faux pas?
Říká se o mě, že jsem na stolování vysazený a je pravda, že jsem na jisté způsoby dbal při výchově mých dětí, aby byly etiketou stolování do života vybavené. Zážitek ze stolování je příjemný ve společnosti milých a kultutivovaných lidí, kteří zajímavě či vtipně vyprávějí. Myslím, že když člověk vyrazí do společnosti s obavou, aby nepřivodil nějaké faux pas, jde tomu ve své nervozitě akorát naproti. A tak si přece hezkou chvíli ve společnosti nemůže ani užít.
Čo vám na Veľkú noc najviac chutí? Máte obľúbené jedlo? Varíte aj Vy? Viete variť?
Kdyby mi nic jiného nezbylo, pravděpodobně bych si dovedl poradit a něco bych k jídlu připravil, jinak ale nevařím. Moji rodiče velmi důsledně dbali na to, abychom s bratrem nebyli v jídle vybíraví. Co bylo na talíři, to se muselo sníst. A to je možná jedno z těch nejzásadnějších pravidel dobré etikety u stolu. Vybíravost v jídle je nešvarem dnešní doby. Pro mě je to určitý projev neúcty k člověku, který jídlo mnohdy s láskou pro druhé připravoval.
Máte plán do budúcna, keď sa situácia upokojí a budeme môcť opäť obdivovať krásy Podorlicka, ako a čím oslovíte návštevníkov? Keď to situácia dovolí, radi opäť prídeme.
V souvislosti s nadcházejícími svátky bych čtenáře rád pozval na velikonční díl našeho komponovaného pořadu, který je ke zhlédnutí na Facebooku mojí agentury KINSKÝ Art Media a Nového zámku. Pořad je možné vidět i na našem YouTube kanálu. Prostřednictvím pořadů chceme lidi v této těžké době potěšit a poslat jim radost v podobě krásné hudby a prostředí našeho zámku do jejich domovů. Pořad sledují desetitíse diváků nejen v Čechách, ale i v zahraničí a oceňují jej stovkami krásných psaní a komentářů. Věřím, že na nás naši diváci nezapomenou a že k nám přijedou, až se zase kultura vrátí do života. Že přijdou nejen do zámecké expozice, ale i na koncerty a výstavy, které u nás pořádáme. Těším se na návštěvníky mých tradičních prohlídek i na snoubence, kteří si Nový zámek vyberou pro svůj velký den.
Ďakujeme veľmi pekne za rozhovor a poskytnutie fotografií, želáme vám a vašej rodine peknú a požehnanú Veľkú noc.
www.facebook.com/kinskyartmedia/videos/899083750825035
Foto: slider foto - Zdeněk Fabiánek a archív F.K.
Zhovárala sa Beata Havranová
